Nové dvojčíslo pro celý rok 2012 na téma Kult práce.
Současná světová literatura, ukázky z překladů, povídky, eseje, rozhovory, texty českých a slovenských autorů, barevná příloha moderního výtvarného umění.
256 stran, velký formát, 195 Kč
EAN 9771210688296
Ještě v 19. století se cizí lidé při seznamování v prvé řadě zajímali o to, z jaké rodiny a odkud kdo pochází, ostatně tento starý zvyk přetrvává v některých tradičních společnostech stále, dnes se však mnohem častěji ptáme na to, co kdo dělá. „Povolání je páteř života,“ píše Nietzsche na konci 70. let předminulého století, a toto konstatování neztratilo nic ze své platnosti.
Téma práce je v našem životě všudypřítomné, bez ohledu na to, zda se jí snažíme vyhýbat, nebo jsme naopak propadli svodům workoholismu. Většina z nás se pohybuje někde mezi oběma extrémy, ovšem s vědomím, že málokde lze udržet rovnováhu, natož trvalou spokojenost, tak obtížně jako v této oblasti. Pokud si naše pozdně kapitalistická společnost hýčká nějaký kult, je to právě kult práce, který tady ovšem nebyl odedávna, jak se nás snaží podbízivě přesvědčit argumenty ekonomických neoliberálů.
Pokud si myslíme, že před velkými pracovními nároky můžeme snadno uniknout do útulného světa kutilství, tak nás z omylu vyvede hned úvodní esej vizuálního teoretika Václava Hájka. V těsném závěsu pak následuje úvaha o vztahu kultu práce a posedlosti rychlostí v současném světě (od Evy Veselé). O tom, proč současné pracující sžírá neodbytný pocit, že na úkor jejich práce si užívá někdo druhý, píše ve své eseji Radovan Baroš. Filozof Petr Bláha se pro změnu zamýšlí, zda naše posedlost efektivitou není nakonec úplně kontraproduktivní. Ze zahraničních teoretických textů na tomto místě pomyslnou argumentační štafetu přebírá esej amerického kulturního teoretika ruského původu Michaila Epsteina, který líčí přebujelé až orgiastické rozměry kultu práce v pozdním Sovětském svazu. Jako kontrapunkt k tomuto textu lze číst obsáhlou ukázku z knihy Dělník (Der Arbeiter) kontroverzního konzervativního spisovatele Ernsta Jüngera, jenž je naopak přesvědčen, že spásu nalezneme pouze v totální mobilizaci prací. O zrození „pracovníka bez oddechu“ viděném optikou klasické německé humanistické kultury píše esejista Eberhard Straub. Dalšími nepřehlédnutelnými jmény v teoretické sekci jsou dnes už klasičtí autoři kritického literárního a vizuálního myšlení Jonathan Crary (O koncích spánku: Stíny v záři bdícího světa) a Fredric Jameson (Postmodernismus a trh). Na Jamesonův text o vztahu práce, postmoderny a trhu navazuje pronikavá analýza fungování reklamy z pera nositele Nobelovy ceny za literaturu J. M. Coetzeeho (Trojúhelníková struktura touhy v reklamě).
Téma práce výrazně proniká i na stránky beletrie, jak dokládá ukázka z románu Douglase Couplanda (Microserfs) o životě novodobých nevolníků pracujících pod hlavičkou společnosti Microsoft. Další „insiderskou“ zprávou o životě v srdci pozdního kapitalismu je román debutujícího Petera Mountforda (Průvodce mladého muže pozdním kapitalismem). O nečekaných úskalích pracovního pohovoru píše bulharská autorka Teodora Dimova, jíž sekunduje Oksana Zabužko z Ukrajiny ukázkou popisující konec jedné televizní kariéry. A tak jako v každém čísle i letos přinášíme texty autorů dosud v Česku nezdomácnělých, jako jsou Tillie Olsenová (povídka Dej mi hádanku a ukázka z esejů Odmlky), Josse De Pauw, Wilhelm Genazino, Catalin Dorian Florescu, spolu se jmény známými a ceněnými, jako jsou Paweł Huelle, David Grossman, Juan Marsé nebo Julian Barnes. Domácí literární produkci letos zastupuje sedm mladých českých a slovenských autorů: Hana Roguljič, Bára Gregorová, Jan Těsnohlídek ml., Petr Pýcha, Šimon Šafránek, Václav Kostelanski a Monika Kompaníková.
A stejně jako v každém čísle Labyrint revue i letos přinášíme řadu původních obsáhlých rozhovorů, tentokrát s filmovým režisérem Robertem Sedláčkem, sociologem Janem Kellerem a výtvarníky Dominikem Langem a Pavlem Sterecem.
Výtvarnou část čísla pak dále zastupují profily těchto výtvarníků: Sergeje Jensen, Klara Lidén, Gedi Sibony a umělecký kolektiv Bernadette Corporation.
A pokud byste byli unaveni literaturou či výtvarným uměním, jako pomyslná tečka se nabízejí filmové texty (Jan Čulík a Jana Holá), hudební esej (Pavel Klusák) anebo původní komiks Ondřeje Buddeuse a Jiřího Franty na téma… jak jinak než kancelářské práce.
