Recenze:
ÚVOD (Kornel Földvári)
Je-li podstatou umění redukce, dvojnásobně to platí při sestavování antologií. Zjistil jsem to ve chvíli, když jsem si uvědomil, že ta naše se nebude - podle původního přání vydavatele - jmenovat Dvanásť jako Blokova poema, ba ani v rámci pudu sebezáchovy Třinásť do tucta, a že se ještě i na Štrnástich ostrých řádně zakrvavím. Jednoduše se do ní nedalo vecpat vše pozoruhodné ze slovenské literatury od Jozefa Ignáce Bajzy řekněme po Moniku Kompaníkovou - pokud se neměla změnit v pověstný dort pejska a kočičky? A pejsko-kočičkových nepoživatelných čítanek jsme zažili nad hlavu; naše školy jimi s elánem otravovaly nevinné duše potenciálních čtenářů a úspěšně tak vyrobily několik generací dokonalých analfabetů.
Kam se ale obrátit o pomoc, když je nouze nejvyšší? Jistě, jako vždy na klasiky. V tomto případě na Sherlocka Holmese a jeho slavný výrok o kapce, podle níž můžeme poznat moře. Mojí kapkou se stalo to, co jsem si sám pro sebe nazval ?krowiakovskou generací?. Jde nejen o autory velkorysé mystifikace - komiksu bez obrázků o Rogeru Krowiakovi*), ale stejně tak i o vrstevníky a přátele se stejným vztahem k ironii a černému humoru, se schopností plynule procházet zdí reality do třinácté komnaty fantazie a mysteriózní atmosféry. Bez toho, abychom si uvědomili, že svět, v němž se ocitáme, ozařuje to stejné slunce, leč skutečnost pod jeho paprsky se nevypočitatelně mění s každým záchvěvem náhlé inspirace.
Svazek textů o Rogerovi Krowiakovi (2002) není jen jednou z mála knih nespoutané recese a parodického mýtu o superagentovi, ale v slovenské literatuře bez jakéhokoli manifestu a programových prohlášení i úspěšně absolvovanou opožděnou zkouškou dospělosti. Emancipací na starých mýtech a předsudcích. Hlásí se k principům hry jako k jednomu z podstatných předpokladů tvorby, k neuctivému humoru a ironii a v neposlední řadě i k nosnému příběhu (který rozhodně nemusí být spoutaný a přízemní), na nějž přelyrizovaná či filozofující literatura ke škodě čtenáře vznešeně zapomíná. Pro autory byl Roger Krowiak objevem nové pevniny. Poskytl jim radost z psaní. Významný dramatik a mnohonásobný nositel Ceny Alfréda Radoka, šéf divadla GUnaGU a též úspěšný prozaik (krom jiného) Viliam Klimáček nepovažuje pod svou laureátskou důstojnost otevřeně přiznat: ??pokud jsem dosud ve svém psaní takzvané literatury (většinou her a básní) běžel, tak u Krowiaka jsem se občas začal odrážet od země a občas jsem i vzlétl (s takzvanou prózou). Bez svobody z Krowiaka bych nikdy nenapsal pozdější podromány.?
Náš soubor obsáhl sice jen čtyři z třinácti původních ?krowiakovců? (oba zakladatelé Peter Pišťanek a Dušan Taragel, dále Viliam Klimáček a Rado Olos), ale rovnocenně jim sekunduje Daniela Kapitáňová, jež celý svůj debut i autorství postavila na mystifikaci, vše relativizující tajný ctitel detektivek Tomáš Horváth, hloubaví fantasté Balla, Pavol Rankov či Marek Vadas, ?magický realista? s až příliš brzy ukončeným dílem Václav Pankovčín, feministicky nesmiřitelná ironička Jana Juráňová, nevyjímajíc nejmladší, no neméně ambiciózní Janu Beňovou a Michala Hvoreckého.
Navíc předpokládám, že toto v mnohém názorově spřízněné generační seskupení tvoří autorsky i lidsky takové vyhraněné osobnosti, že čtenář z jejich próz alespoň v obrysech nabude představy, co hýbe současnou slovenskou literaturou, o co se a proti čemu snaží. Reprezentativní výběr prozrazuje cosi i o celém kontextu, v němž má kořeny, o předchůdcích a tradicích, z nichž vyrůstá a na něž reaguje a v opaku dokonce i o pseudoideálech, které popírá a boří, či o protinožcích, s nimiž polemicky koexistuje.
Autor: kol.
V edici: Gutenbergovy čítanky moderní světové prózy
Legenda:
vyšlo - k dostání
vyšlo - rozebráno
plánovaný titul
